Blog

Lidovky.cz: Dva roky to zkoušel. Nyní má Petr Sogel patentovanou metodu, jak uchovávat jídlo i bez chemie

Petr Sogel od dětství rád maloval, ale také díky své mamince a babičce, která byly výborné kuchařky, se zajímal o vaření, které se stalo později jeho velkým koníčkem. Po ukončení studia na fakultě architektury ČVUT působil 10 let jako architekt ve Stavoprojektu Trutnov. Shoda náhod ho však přivedla k vaření, které se následně stalo jeho hlavní podnikatelskou činností a z architektury se naopak stal koníček. To na konec vedlo k založení rodinné potravinářské firmy Expres menu.

Česká rodinná firma Expres menu se přes dvacet let zaměřuje na výrobu trvanlivých pokrmů, které připravuje vlastní patentovanou metodou. Tu dokázal zakladatel Petr Sogel, vystudovaný architekt, vyvinout pouze díky samostudiu. „Celý vývoj mi zabral dva roky intenzivního studia a zkoušek, které vyústilo v roce 2008 zahájením zkušebního provozu a také k žádosti o patent,“ vysvětluje v rozhovoru pro server Lidovky.cz.

 

Lidovky.cz: Vaše trvanlivé hotovky jsou bez éček, chemie, a přesto vydrží až tři roky, navíc bez nutnosti skladování v chladu. Vše díky vlastnímu patentu kontinuálního tepelného procesu. Můžete laicky vysvětlit, jak tato metoda funguje a v čem spočívá její jedinečnost?
Velmi zjednodušeně se jedná o princip zavařování, jaký znaly již naše babičky. V naší praxi to znamená, že je nejdůležitější dodržet kontinuálnost celého procesu zpracování od přijetí suroviny po její tepelné zpracování a následné naplnění do bariérového obalu. Naplněný sáček projde procesem rychlého zahřátí a následného zchlazení v zařízení jménem autokláv. Jedinečnost spočívá především v tom, že nepoužíváme žádné konzervanty. Máme již laboratorně ověřeno, že výrobky beze změny vydrží i 10 let v pokojové teplotě.

 

Lidovky.cz: Jste ale původně vystudovaný architekt, a tuto metodu jste zvládl vynalézt pouze díky „samostudiu“ a díky pravidelným poradám s odborníky z VŠCHT. Co vás, jako naprostého laika, přimělo pustit se do takto komplikované cesty?
Je to delší příběh, už od malička jsem se motal v kuchyni, moje maminka i babička byly výborné kuchařky a pro mě se vaření stalo koníčkem. Po absolvování architektury jsem nastoupil do Stavoprojektu v Trutnově, kde jsem pracoval 10 let a hned po revoluci jsem si s kamarády založil v Praze developerskou firmu. Dařilo se nám, ale řešil jsem dilema, že jsem se nemohl věnovat rodině. Proto, když se naskytla možnost koupit dvě ruiny v historickém centru Trutnova, neváhali jsem a pustili se do jejich rekonstrukce na 4* hotel. Po dokončení jsme chtěli hotel prodat, místo toho jsme se ale rozhodli ho provozovat, abychom měli náklady.
Záhy potom jsem zjistil, že naše nadstandardně vybavená kuchyně není zdaleka tak vytížená, a proto jsem začal hledat možnosti, jak využít kapacity kuchyně a kuchařů. V té době jsme měli možnost cestovat do zahraničí a tam jsem viděl, jak fungují předpřipravená jídla. Po návratu jsem se rozhodl, že zkusíme vyrábět šokově mražená jídla s tím, že je nabídneme do nově vznikající průmyslové zóny. Ukázalo se to jako velice perspektivní záměr a zanedlouho nám již hotelová kuchyně kapacitně nestačila, proto jsme se v roce 1999 rozhodli založit novou rodinnou firmu Expres Menu a začali vařit v pronajatých prostorách bývalého motelu Horal v Trutnově. Problém byl v tom, že jídla musela být uchovávána v mrazu. To mě vedlo k tomu, že jsem se začal zabývat jinou metodou konzervace, která by nebyla závislá na takto náročných skladovacích podmínkách. Celý vývoj mi zabral dva roky intenzivního studia a zkoušek, které vyústilo v roce 2008 zahájením zkušebního provozu a také k žádosti o patent.

 

Lidovky.cz: Jaké byly první hotové pokrmy, které jste vyráběl patentovaným způsobem oproti těm, co vyrábíte dnes?
Začínali jsme s malým sortimentem šesti jídel, která byla nejpracnější na přípravu, což se ukázalo jako správné rozhodnutí. To jsou i dnes jídla, která patří mezi naše nejprodávanější. Na začátku jsme řešili optimální nastavení teplot sterilace, složení bariérového obalu a správné zahušťování omáček.

 

Lidovky.cz: Všechny vaše pokrmy, jak uvádíte, ocení například kromě cestovatelů i nároční strávníci, sportovci a obecně lidé s vyššími gastronomickými standardy. Nejsou ale právě tyto skupiny strávníků trochu skeptičtí ke konzervovaným potravinám, které třeba nevnímají jako 100% čerstvé?
První reakce při pohledu na obal může být rozporuplná, ale jenom té doby, než jídlo ochutnají, to se potom pohled o 180° otočí. Obvykle i ti, kteří si na začátku nedovedli představit, že by si kupovali trvanlivá jídla, se stávají stálými zákazníky, a dokonce i velkými propagátory našeho jídla. To dokládá i nezávislé hodnocení 99 %.

 

Lidovky.cz: Všechna jídla, která nabízíte, jsou bezlepková, jako alternativu používáte banánovou mouku. Je práce s alternativními potravinami složitější? A proč jste se rozhodli k tomuto kroku přistoupit?
K zahušťování omáček používáme vlastní vyvinutou směs rýžové a kukuřičné mouky. Museli jsme dlouho zkoušet správné poměry, protože například rýžová mouka po sterilaci řídla a kukuřičná následně zhoustla. Do firmy nastoupila naše provozní, která u svých dětí řešila problém s intolerancí na lepek, takže jsme to brali jako signál k vyrábění bez lepku. Bezlepková nabídka funguje i jako prevence pro lidi, kteří vážné problémy nemají, jídla jsou navíc celkově méně kalorická a lépe stravitelná.

 

Lidovky.cz: Kde, kromě e-shopu, se dají vaše produkty koupit? Přemýšlíte například o dodávání do větších obchodních řetězců?
Jídla se dají zakoupit v síti lékáren, máme v Česku přes 250 prodejních míst, jako například zdravé výživy, prodejny auto doplňků, sportovní prodejny a menší potraviny. Řetězce se na nás pravidelně obracejí. Tuto spolupráci nicméně nepovažujeme za vhodnou pro náš produkt, u kterého chceme udržet kvalitu používaných surovin na nejvyšší úrovni.

 

Lidovky.cz: Nedávno jste na trh přišli s novinkami – slepičím, hovězím a zeleninovým vývarem a také celozrnnou rýží. Jsou vaše vývary v něčem speciální?
Jsou speciální v tom, že jsou pomalu taženy 15 hodin z kvalitních surovin od regionálních dodavatelů. Používáme navíc strukturovanou vodu, která pozitivně ovlivňuje chuť a výsledné pH. V neposlední řadě jsou to mimořádné skladovací podmínky a dlouhá expirace, navíc díky použití lehkého bariérového sáčku je i transport jednodušší a celý produkt ve výsledku ekologičtější. Hotový slepičí vývar je na trhu unikátní a v porovnání s kuřecím vývarem je silnější a má větší zdravotní benefity.

 

Lidovky.cz: Chystáte letos i další novinky?
Připravujeme kompletně novou produktovou řadu Expres Menu Svačinka, která doplní naše stávající produkty a bude plněna do opakovaně uzavíratelných tub, jako znáte z dětských pyré. Můžeme prozradit, že budou ve formě pasty, a to ve sladké a slané variantě.

 

Celý článek zde: https://www.lidovky.cz/relax/dobra-chut/dva-roky-zkousel-jak-na-to-nyni-ma-patentovanou-metodu-jak-uchovavat-jidlo-i.A210203_112148_dobra-chut_ape

Proč je voda esence zdravého životního stylu + Infografika podíl vody v těle

Jaký je rozdíl mezi rozinkou a hroznovým vínem? Voda! Lidský plod je tvořen z 94 % vodou. Děti mají 75 % podíl vody, dospělí okolo 70 % a ve stáří se podíl vody blíží 50 %. Doplňujte pravidelně vodu v těle a buďte jako hroznové víno, nechcete být přece vyschlou rozinkou. 

Vodu z těla neztrácíme jen s věkem, ale také během celého dne a noci. Voda se z těla dostává při přirozených procesech jako je pohyb, pocení, ale i dýchání. Proto je třeba ji pravidelně a s rozvahou doplňovat.

Proč je voda v těle nezastupitelná?

Voda má magickou schopnost rozpouštět v sobě mnoho látek. Umožňuje tak buňkám využívat cenné živiny a minerály v biologických procesech.

K čemu potřebujeme v těle vodu?

  • Je životně důležitá pro všechny buňky v těle. Nejprve jako stavební materiál. Poté pomáhá voda transportovat krví základní živiny po celém těle.
  • Pomáhá vyplavovat škodlivé látky z těla.
  • Reguluje vnitřní teplotu pocením a dýcháním.
  • Působí jako tlumič nárazů pro mozek, míchu a plod.
  • Tvoří sliny, které nám pomáhají s trávením.
  • Maže klouby.
  • Chrání proti předčasnému stárnutí kůže.

Pitný režim – kolik vody denně vypít?

Na tuhle otázku neexistuje univerzální odpověď ani výpočet, jak se můžete dočíst v některých článcích. Faktorů ovlivňující potřebné množství vody je několik. Od tělesné hmotnosti, okolní teploty, toho jak moc sportujeme nebo se hýbeme. Všeobecně lze říct, že každý by měl vypít mezi 2 až 3 litry tekutin denně. Nezapomínejte, že voda je obsažená také v jídle, takže to určitě nebude tak náročné dodržet.

Doporučené nápoje pro hydrataci

Nejdůležitějším zdrojem tekutin je samotná voda. Čistá voda je navíc nejlepším prostředkem k uhašení žízně. Je jedno zda se jedná o kohoutkovou nebo neochucenou balenou vodu. Pokud občas pijete  minerální vodu, zajišťujete svému tělu přísun potřebných minerálů. Lepší je pít neperlivou vodu.

Méně vhodné nápoje k hydrataci

Slazené nápoje nejen že nezaženou pocit žízně tak jako čistá voda, ale také navíc dostávají do těla příliš mnoho cukrů.

Příklad: Ovocné džusy a šťávy, doslazované limonády,

Dehydratující nápoje

Při konzumaci těchto nápojů jen zdánlivě zaháníte žízeň. znáte to, dáte si jedno pivo „na žízeň, ale po vypití máte chuť na další? To je tím, že alkoholické nápoje nás více dehydratují.

Příklad: Alkohol, káva a čaje

Jídlo jako zdroj vody

Voda je přirozená součást téměř každé potraviny. Nejlepším zdrojem vody z potravin jsou ovoce a zelenina, polévky, nízkotučné jogurty a také některé omáčky.

Příklad: Rajče: 94 % vody, meloun 92% vody, polévky 92 % vody, nízkotučné mléko 91 %

 

9/10 lidí má překyselený organismus, což vede k řadě zdravotních problémů.“

 

Produkty Expres Menu jsou zásadité

Ve všech produktech Expres Menu používáme takzvanou živou vodu, která je zásaditější než klasické vody. Díky tomu do produktů můžeme použít menší množství soli a koření, aniž by produkty Expres Menu ztrácely na chuti. Produkty Expres Menu jsou tedy zásaditější a pro organismus zdravější.

Zdroje:

  • The Nature of Water: Environment Canada
  • Project WET (PDF)
  • Source: Mitchell, H.H. et al. 1945. The chemical composition of the adult human body and its bearing on the biochemistry of growth. The Journal of Biological Chemistry. 158: 625-637.
  • https://www.usgs.gov/special-topic/water-science-school/science/water-you-water-and-human-body?qt-science_center_objects=0#qt-science_center_objects
 
Autor článku:
 

Linda Olivová

Jsem holka z Krkonoš, která sbírá zážitky po světě. Při potápění jsem potkala 4 druhy žraloků, ale zatím ani jednoho mořského koníka.

Minisérie: Enduro – Jak fungují závody Enduro GP

Enduro (z anglického endurance = výdrž) je vytrvalostní terénní motocyklový sport s měřenými úseky. Trať je z větší části tvořena nezpevněnými přírodními cestami, kde jsou navíc vybudovány umělé překážky. Závod se jede na speciálních enduro motorkách, které se blíží motokrosovým motorkám, ale mají svá další specifika.

Jak fungují závody Enduro

Na trati jsou měřené úseky neboli testy a přejezdy. Na měřených testech musí jezdci dosáhnout co nejrychlejšího času a na přejezdech mezi servisními časovými kontrolami musí jezdci dodržet stanovený časový limit dle vydaného časového rozpisu na každý soutěžní den. Nedodržení je penalizováno, za každou opožděnou, nebo předčasnou minutu je penalizace 60 vteřin.

Dva závody enduro GP (Grand Prix) světového šampionátu, dvě náročné tratě, spousta najetých kilometrů a jedna „bedna“. Zatímco první závod v Rèquista na jihu Francie (reportáž najdete zde) přinesl suchou, prašnou trať, při druhém závodě v italském Spoletu (celý článek zde) nepřestávalo, hlavně v nedělní etapě, pršet.

Co jsou jednotlivé testy v enduro

  • Cross testy – jezdí se po extrémních površích – na louce nebo na motokrosové trati
  • Enduro testy – testy na lesních a polních pěšinách, prudkých výjezdech a náročných sjezdech, mnohdy jsou při GP i přes 10mim. dlouhé.
  • Extrémní test – specialita závodů světového šampionátu – většinou se jedná o extrémní překážky mnohdy až trialového charakteru jako třeba překonání náročných umělých a přírodních překážek z kamenů, klád, prudkých výjezdů a sjezdů.

Neprestižnější soutěží je světový šampionát Enduro World Championship, kterého se pravidelně účastní i čeští závodníci. 

Kuriozita

Přejezdy mohou vést také po běžných komunikacích nebo obcemi, kde závodník musí dodržovat pravidla silničního provozu. Proto musí i závodní stroje plnit technické normy pro provoz na pozemních komunikacích, jsou vybaveny SPZ.

Závody světového šampionátu Enduro World Championship

Šampionát probíhá pod dohledem FIM (Fédération Internationale de Motocyclisme) v překladu Mezinárodní motocyklová federace. Tato celosvětová sportovní organizace reprezentuje 111 národních motocyklových federací.

Série mistrovství světa je rozdělena do 16 závodů, které se jedou vždy ve dvou dnech na jednom místě. Všechny závody zahrnují enduro test, motocross test a extrémní test.

Rozdělení kategorií v Enduro GP

  • Enduro 1 – E1 – dvoutaktní a čtyřtaktní motor do 250 cc
  • Enduro 2 – E2 – dvoutakt nad 250 cc a čtyřtakt do 450 cc
  • Enduro 3 – E3 – dvoutakt nad 250 cc a čtyřtakt nad 450 cc
  • Enduro GP (Grand Prix) – senior podle kategorií E1, E2 a E3
  • Juniorská kategorie EJ do 23 let,
  • rozdělená na EJ1 – dvoutaktní a čtyřtaktní motor do 250 cc
  • EJ2 – dvoutakt nad 250 cc a čtyřtakt do 450 cc
  • Juniorská kategorie EYouth do 21 let, dvoutakt do 150cc
  • Ženská kategorie Enduro Women byla do soutěže přidána v roce 2010.
 
 
Autor článku:
 

Ladislav Krupička

V minulosti aktivní sportovec – člen střediska vrcholového sportu Praha pro motocyklové soutěže enduro, následně po skončení aktivní sportovní činnosti trenér a dlouholetý funkcionář Automotoklubu Unhošť a Ústředního automotoklubu ČR, se narodil 16. listopadu 1966 v Praze. Vystudoval střední průmyslovou školu a obor automechanik, celý život se věnoval motorismu, ke kterému ho přivedl jeho otec. V roce 1991 založil sportovní tým KBS UAMK Team při Automotoklubu Unhošť, ve kterém do roku 1993 působil ještě také jako aktivní jezdec a účastnil se motocyklových soutěží mistrovství světa a ČR. Následně od roku 1994 působí v tomto spolku jako trenér a manažer se zaměřením na výchovu a podporu reprezentantů a především talentovaných sportovců se zaměřením na motocyklové soutěže enduro a motokros.

GR 221, Mallorkou trošku jinak

Sylva s Matějem teď sice v každé volné chvíli obcházejí hranice České republiky, ale neodolali volání další GR trasy, a strávili týden na Mallorce, kde překročili další pohoří, Serra de Tramuntana na západním pobřeží ostrova. Skrz tento masiv vede GR 221, v překladu nazývaná „Suchá kamenná cesta“, 120 km dlouhá, s mírnějšími kopci, kde se střídá divoká horská krajina s krajinou kulturní, plnou teras s olivovníky a vystavěnými kamennými cestami.

Když jsme se dozvěděli o cenově dostupných letenkách na Mallorcu z Berlína, nemohli jsme odolat a vyrazili jsme. O GR 221 jsme se dozvěděli teprve nedávno, ale o to zvědavější jsme byli. Ani jeden z nás ale nečekal to, co jsme na Mallorce našli. Krásné a impozantní hory, které sice dosahují výšky maximálně kolem 1300 mn. m., přesto charakterem připomínají alpské „čtyřtisícovky“, tiché lesy, i nekonečné kamenné stezky. Mallorca nás oba dva prostě parádně překvapila.

Výstupy i sestupy byly mírnější, než jsme zvyklí, což ovšem neznamená, že se člověk občas pěkně nezapotí..

Trasa často prochází vesničkami, což je příjemné jednak na nabrání vody (trasa je opravdu suchá jak napovídá její název), i na odpočinek a dokoupení zásob jídla. Pro ty, kteří vyhledávají ubytování pod střechou také skvělá možnost jak si trasu projít, a spát přitom každou noc v posteli.

My jsme s sebou do 10 kg odbavených zavazadel sbalili i pár balíčku Expres Menu, abychom se pořádně najedli, ušetřili plyn, který je ke koupi jen na začátku treku, a nevařili jen obvyklou kombinaci na cestách- kuskus, těstoviny a další instantní jídla. Takže jsme téměř každý večer měli takovou hezkou českou večeři.

Celou cestu jsme potkávali naše oblíbené značení spíše pomálu – nepatří právě k nejlepším a nebýt map v mobilu, ztráceli bychom se podstatně častěji.

Přejít GR 221 nám trvalo 7 dní, šli jsme pohodovým tempem. Konec konců, z té krásné přírody ani nebylo kam spěchat. Všem koho baví treky, i těm, kdo si ještě nejsou trekováním jistí, můžeme tuto trasu jenom doporučit. Kombinace horské krajiny a vcelku mírné cesty je prostě ideální.

 
 

Autor článku:

Sylva a Matěj

Další informace o trecích, které Sylva s Matějem absolvovali, najdete na www.cestujsemnou.cz. Případně na sociálních sítích na https://www.facebook.com/cestujsemnou.cz/ nebo na https://www.instagram.com/cestujsemnou.cz/.

Segedínský guláš

Název tohoto pokrmu většině nejspíš evokuje maďarské město Szegéd, nicméně je to jen zvuková náhoda. Tento guláš má sice svůj původ také v Maďarsku, kde se však vaří pod názvem sikulský, přičemž jeho nezaměnitelnou chuť mu dodává kysané zelí. V různých obměnách k nám tento guláš doputoval v době Rakouska-Uherska a už zde zcela zdomácněl, vy si s námi můžete připravit naši verzi.

Suroviny

4 porce  
3 lžíce oleje
1 cibule
800 g vepřové plece
1 lžička kmínu
2 stroužky česneku
2 lžíce hladké mouky
2 lžíce sladké mleté papriky
1 litr vývaru nebo vody
300 g bílého kysaného zelí
100 ml smetany ke šlehání (volitelné)
  sůl a pepř

Postup

Časová náročnost tohoto jídla je asi 45 minut.

1. V hrnci rozpalte olej a opečte na něm dozlatova cibuli nasekanou najemno.

2. K cibuli přidejte na kostky nakrájené maso a nechte ho zatáhnout ze všech stran. Potom přidejte kmín, utřený česnek, osolte a zaprašte moukou.

 

3. Maso zasypte mletou paprikou a krátce ji opečte. Vše zalijte tekutinou tak, aby maso bylo ponořené a pod pokličkou pozvolna duste do poloměkka asi půl hodiny.

4. K masu potom přidejte pokrájené zelí, případně dolijte tekutinu, která se vyvařila a trochu šťávy ze zelí. Guláš duste doměkka dalších 15 až 30 minut.

5. Pokud máte guláš raději jemnější, na posledních 5 minut do něj přilijte smetanu, podle potřeby nakonec dosolte a opepřete.

Nestihnete nakoupit nebo si osvojit celý recept před nedělním obědem? Alternativou je hotové jídlo Segedínský guláš od Expres Menu bez lepku. Stačí ohřát a doplnit přílohou.

 
Autor článku:
 

Karolína Kounová Roubíčková

Autorka blogu "S vášní pro jídlo".

5 položiek celkom